Microbrachius dicki
VIDEO: Záhadný orgán dávných obratlovců asi sloužil k páření
21.10.2014 15:16 Původní zpráva
Paleontologové možná odhalili funkci podivných končetin na břišní straně těla starobylého vodního živočicha. Patřil k prvním obratlovcům vybaveným čelistí, mezi něž se počítáme i my. Nožičky sloužily k transportu pohlavních buněk.
Pancířnatce považují zoologové většinou za umělou skupinu živočichů. Je tím míněno, že asi nesdíleli jediného společného předka. Dnešní paleontologie je vidí jako několik oddělených linií rodokmenu všeho živého přibližně na stejné úrovni, jako jsou dvě největší současné větve zvířat vybavených čelistí - paryby a kostnaté ryby. Ke druhé se počítáme i my, lidé. Skupina paleontologů v čele s Johnem Longem z Flindersovy univerzity v australském Adelaide tvrdí, že jeden z nejstarobylejších druhů pancířnatců měl schopnost vnitřního oplození. Žil před 380 miliony let.
Na délku měřil asi osm centimetrů. Vypadá to, že jde o prvního známého čelistnatého obratlovce, který vlastnil speciální orgán k přenosu pohlavních buněk dovnitř těla samice. Neznamená to ale, že by byl první, který provozoval sex. Pohlavní rozmnožování znají téměř všechny skupiny živých organismů, včetně bakterií.
Vnitřní oplození je pravděpodobně výhodnější než vnější. Proč by se ho naši předkové mohli vzdát, už se asi nikdy nedozvíme. Prastarý pancířnatec nese přiléhavé jméno Microbrachius dicki. Jeho pohlavní orgány byly jiné než struktury dnešních obratlovců sloužící ke stejnému účelu.
Páření bokem
Samci M. dicki měli na břišní straně těla zvláštní končetiny, jejichž účel se paleontologové snažili dlouho rozlousknout. "Vědci byli po staletí bezradní, k čemu by tyto malé kostnaté ručičky mohly sloužit," prohlásil John Long. Samičky měly na stejném místě ostnaté desky, které pracovaly jako suchý zip. Samci se podle vědců během páření přibližovali k samičkám bokem (Vizte také níže vložené video.), nikoli břišní stranou těla, jak je obvyklé mezi většinou dnešních obratlovců.
Paryby a kostnaté ryby, mezi něž spadá přes devětadevadesát procent současných obratlovců, řeší vnitřní oplození jinak než M. dicki. Anatomie jejich pohlavních orgánů se liší i navzájem. Podle vědců by to mohlo znamenat, že tyto dvě skupiny vnitřní oplození během svého vývoje ztratily a vyvinuly si ho znovu. Mohlo to trvat okolo dvaceti až čtyřiceti milionů let.
Geny v záloze
Pokud se to tak stalo, byla to neobvyklá událost i v evolučním měřítku. Mnoho skupin živočichů přešlo od vnějšího oplození, strategie, při níž se spermie spojují s vajíčkem mimo tělo samičky, k vnitřnímu, jaké používáme i my, lidé. Opačný přechod by byl ale neobvyklý. "Mezi zhruba padesáti tisíci druhy současných obratlovců nemáme žádný důkaz, že by se vnitřní oplození někdy zvrátilo ve vnější," řekl serveru New Scientist biolog Daniel Blackburn z Trinity College v Hartfordu v americkém státě Connecticut.
Kostnaté ryby i paryby však měly genetický základ, který jim mohl evoluci nového typu pohlavních orgánů usnadnit. Obě tyto větve rodokmenu živočichů totiž vlastní gen jménem HOXD13. Patří do skupiny z evolučního hlediska prastarých tzv. homeoboxových genů.
Ty souvisejí s určováním souřadnic ve vyvíjejícím se embryu. Hlídají třeba, aby vám místo ruky nevyrostla noha. HOXD13 se zapojuje do budování genitálií jak u kostnatých ryb, tak u paryb. Materiál tak už možná existoval, stačilo ho jen použít znovu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.