Výbuch skladů
Lidé z okolí Vrbětic dostali zatím odškodnění ve výši 269 milionů korun
14.04.2022 09:25
Ministerstvo vnitra doposud vyplatilo obyvatelům obcí v okolí Vrbětic na Zlínsku, které byly zasaženy výbuchem dvou muničních skladů z roku 2014, zhruba 269 milionů korun. Sdělila to mluvčí ministerstva Hana Malá. Lidé podle ní podali přes 8500 žádostí, kladně již vnitro vyřídilo zhruba 93 procent z nich. Zákon o odškodnění za výbuchy platí od počátku roku, nároky je třeba uplatnit do 30. června.
Ministerstvo rozhodlo kladně o zhruba 7900 žádostech v celkové výši 281 milionů korun. Proplatilo téměř 7300 nároků. Z důvodů úmrtí žadatelů muselo zastavit řízení u čtyř žádostí, 51 jich zamítlo. Aby lidé mohli nároky u resortu uplatnit, museli mít mezi říjnem 2014 a říjnem 2020 trvalé bydliště v některé z dotčených obcí.
Senátoři STAN se kvůli této podmínce obrátili na Ústavní soud. Podle nich totiž občané, kteří ve Vrběticích a okolí žijí, ale mají úřední trvalé bydliště na radnici nebo jinde, byli vyloučeni z náhrad. Považují to za nespravedlivé a neústavní.
O náhradu škody za omezení po výbuchu mohou žádat i samotné obce Bohuslavice nad Vláří, Haluzice, Lipová, Vlachovice a Slavičín, dohromady mohou dostat zhruba 309,5 milionu korun. Zlínský kraj pak může obdržet 59 milionů korun. Částky vycházejí podle zdůvodnění z podílů kraje a těchto obcí na celostátních daňových výnosech.
Kvůli informacím o odměně za prosazení zákona o odškodnění pro obce rezignoval v druhé polovině března na funkci místopředsedy vládního hnutí STAN europoslanec a advokát Stanislav Polčák. Jako advokát žádal odměnu za pomoc, kterou poskytl obcím při získání náhrad. Právní servis měl stát téměř osm milionů korun. Po zveřejnění případu se Polčák odměny vzdal. Při své rezignaci uvedl, že odměna neměla být za prosazení zákona o odškodnění ve vrbětické kauze, ale za dlouhodobou advokátní práci pro pět obcí a související stovky individuálních případů jejich občanů.
Při výbuchu prvního ze skladů v říjnu 2014 zemřeli dva lidé, druhý explodoval v prosinci téhož roku. České bezpečnostní složky přišly loni v dubnu s odhalením, že do ničivého výbuchu muničního areálu byli zapojeni příslušníci ruské tajné služby, což vyvolalo diplomatickou roztržku s Ruskem. Česko vyhostilo loni na jaře 18 pracovníků ruské ambasády. Rusko v odvetném kroku prohlásilo nežádoucími 20 zaměstnanců českého velvyslanectví v Moskvě a označilo český postup za nepřátelský akt.
Podle ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) Michala Koudelky se ruské zpravodajské služby v Česku po tomto vyhoštění a v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu omezily na minimum. Celkový počet ruských diplomatů v Česku klesl aktuálně podle Koudelky na šest a administrativně-technických pracovníků na 25.
Kvůli skartaci tajné zprávy o zapojení ruských tajných služeb do výbuchu v muničním areálu a dalším možným pochybením se stala předmětem kontrol ze strany Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) a ministerstva vnitra Kancelář prezidenta republiky (KPR). Vnitro ukončilo prověrku s tím, že v prezidentské kanceláři našlo dílčí chyby právě v neuchování dokumentů, dále pak například v označování listin či jejich evidenci.
KRP mohla do minulého čtvrtka uplatnit ke zjištěním námitky. "Ministerstvo vnitra dosud námitky neeviduje," uvedla Malá. Jako nápravné opatřen uložilo vnitro kanceláři do 1. září podat písemnou zprávu o odstranění a prevenci nedostatků zjištěných kontrolou. "Vybraná zjištění budou předána Národnímu archivu k dalšímu řízení," dodala mluvčí.
Bezpečnostní ředitel NBÚ Jaromír Kadlec serveru Aktuálně.cz v březnu řekl, že zprávu o Vrběticích Hrad skartoval omylem a předčasně v listopadu 2021. Prezidentská kancelář uvedla, že se s dokumentem neseznámil nikdo nepovolaný a ochrana utajovaných informací nebyla ohrožena. Zpráva podle ní od Bezpečnostní informační služby (BIS) dorazila v rozporu s platnou legislativou a v hrubém nepořádku. Kontrarozvědka to rozhodně odmítla.
Zásah složek integrovaného záchranného systému trval po výbuších v roce 2014 skoro šest let. Odškodnění by mělo podle autorů zákona zmírnit snížení kvality života, které vznikalo různými omezeními. Odškodnění nemá podléhat zdanění. Lidé ale zároveň ztratí nárok na případné další náhrady škody podle jiných právních předpisů.