Nákaza z Afriky
Ebola není mor, říká hygienička

Česko se minulý týden přidalo k zemím, které kvůli hrozbě eboly zavedly kontroly cestujících v pražské Ruzyni a na dalších mezinárodních letištích. I tak není zcela vyloučeno, že nebezpečný virus překročí hranice. Panika nebo obava ze zahraničních studentů je ovšem podle epidemioložky Zdeňky Jágrové zbytečná.

Bojíte se eboly?

Nebojím. Nemůžeme samozřejmě vyloučit, že se sem nějaké onemocnění zavleče, ale rozhodně to v České republice nebude mít dramatický průběh. Epidemie nehrozí.

Ale mnozí lidé se bojí. Jsou podle vás zavedená opatření včetně kontrol v pražské Ruzyni a na dalších mezinárodních letištích dostatečná?

Domnívám se, že jsou maximální, jaká mohou být. Nejsme v Číně, abychom mohli uzavřít město a nikoho do něho nevpouštět. To nejde. Někteří lidé ale mají přehnané obavy. Minulý týden jsem dostala dotaz, jestli může rodič s dítětem do plaveckého bazénu. Samozřejmě může. Nakaženému virem eboly je tak zle, že by na takové místo nešel ani náhodou. Na druhou stranu jsou lidé, kteří problémy bagatelizují, a může se stát, že přijede nakažený a z nějakého důvodu, třeba ve spěchu, informaci zatají. Domnívám se ale, že průběh onemocnění ebolou je tak závažný, že by si každý dal pozor.

Máme být ostražitější v kontaktu s cizinci?

Nedávno vznikla panika v souvislosti se skupinou zahraničních studentů na jedné škole, kde se připravují před nástupem na vysokou školu. Personál je odmítal učit. Máme jmenný seznam studentů, kteří přijíždějí z rizikové oblasti. Z padesáti osmi studentů se asi třicet vrátilo už po prázdninách a žádný z nich nemá obtíže. Většina je zde déle než čtrnáct dní a nikdo z nich neonemocněl. Patrně pocházejí z jiné sociální skupiny než většina nemocných. Vysoké školy s námi spolupracují a avizují přílety dalších studentů. Na každém děkanátu visí letáky s informacemi pro studenty, jak se mají chovat. Myslím, že naši lidé nemusejí mít obavy a zvýšenou ostražitost ani strach z nákazy.

Opravdu se nemůže stát, že by nakažený člověk proklouzl kontrolou na letišti? Inkubační doba eboly je přece až tři týdny a při příletu se nakažený může cítit zdravý.

To se samozřejmě stát může, ale osoba, která nejeví žádné příznaky, nikoho nenakazí. Infekce se nepřenáší vzduchem, k nákaze opravdu dochází až v těsném kontaktu s pacientem, který má obtíže. Proto jsou nejvíce ohroženi rodinní příslušníci a zdravotnický personál. Není to chřipka ani SARS. Na letišti se nás dokonce ptali, proč nemáme žádné osobní ochranné pomůcky. Jenže v Ruzyni jde o takzvané recepční úkony ve vzdálenosti větší než jeden metr. Od nemocného se nakazit nemůžeme. A v případě kašle jsou k dispozici roušky.

Jak by se postupovalo, kdyby se u cestujícího ebola prokázala?

Pokud by někdo přiletěl letadlem nebo přijel třeba autobusem ze zahraničního letiště, museli by do karantény spolucestující, kteří seděli vedle něho, plus jeden na sedačce před ním a jeden za ním, eventuálně stevardka, která nemocného obsluhovala. Kdyby se jeho choroba zachytila až po návratu domů, pak by do karantény musela jeho rodina a případně další příbuzní, dezinfikovalo by se jeho obydlí. Jestliže by to byl student, karanténa by se týkala spolužáků, se kterými byl v kontaktu. Záleží ovšem také na tom, jak dlouho měl nakažený potíže. Podle toho by se případně rozsah opatření rozšiřoval.

* Co čeká cestujícího, u kterého se prokáže nákaza?

* Jak poznáte rozdíl mezi prvními příznaky chřipky a eboly?

* Nesplete to nakonec i lékař?

* Nemůže virus eboly v našich podmínkách zmutovat?

* Povede se vyvinout účinná vakcína proti ebole?

* Je možné virus eboly označit za novodobý mor či lepru?

Odpověď na tyto a další otázky najdete v nejnovějším čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 27. října.