(reakce na články v Profitu č. 32 a 34/2008)

Téměř jako detektivku si čtu články o mléce. Jednou není a všechny mléčné výrobky jsou kvůli tomu až neuvěřitelně drahé. Jako mávnutím kouzelného proutku je zase během týdne mléka dostatek, ale ceny už se nevracejí na svoji původní hodnotu. (To ale není jenom problém mléčných výrobků, tohle u nás platí univerzálně včetně pohonných hmot.) Pak začne obvyklý kolotoč dohadů mezi výrobci a zpracovateli mléka nad problémem, kolik za litr mléka. A do toho přibude ještě školní mléko a otázka, kdo ho vlastně klukům a děvčátkům zaplatí. Kdybych to chtěl vidět z té lepší stránky, rozuzlení detektivky je jen těžko odhadnutelné, takže se tu nabízí napínavý příběh. Ale jako člověka z vesnice, jenž zná všechny problémy, které s tím mají chovatelé krav, už mě to štve. Proč je v Česku o tolik lukrativnějším být zpracovatelem či prodejcem než výrobcem? Přitom bez toho prvního by všichni ostatní nemohli fungovat.