Možná mě za mé vyjádření někteří kolegové z oboru budou zatracovat, možná se mnou nebudou souhlasit a možná to vypadá, že střílím do vlastních řad.

Zpráva o vytunelování společnosti Reality Oskar a o prosincovém krachu realitní kanceláře Rekin pěkně rozvířila diskuzi v realitním oboru. Některé konkurenty to dokonce vyprovokovalo k prohlášení, že není dobré spoléhat na malé regionální firmy, ale je rozhodně bezpečnější využít služeb velkých společností disponujících kapitálovou silou.

Případ Rekinu však toto tvrzení téměř popírá. Realitní společnost uzavřela bez vysvětlení všech svých osm poboček a s několika desítkami klientů se nevyrovnala. Jednoduše přestala komunikovat, telefony jsou němé. Některé hlasy zase spojují krach Rekinu s finanční krizí, na níž se nyní dá „svalit“ téměř vše. Zřejmé je ovšem především to, že se jednalo o postup nejen neetický, ale tím, že si společnost ponechala i finanční hotovost složenou klienty, i o postup protiprávní.

Osobně si nedokážu představit, že bych druhý den nepřišel do kanceláře a zanechal po sobě prázdnou společnost. Ale jak je vidět, tak někteří ano. Povolání realitního makléře má v současné době snad vůbec nejhorší image ze všech. Ano, čas od času se ozývají hlasy, které volají po profesionalinaci oboru a změně z volné živnosti na vázanou. Obávám se ale, že pouhé výkřiky nestačí. Zatím nám v době, která je zmítána finanční krizí a obchodování s nemovitostmi slušně řečeno vázne, ještě krachují jednotlivé subjekty. Pro ztrátu důvěry nemůže být snad nic horšího.

Nepochybuji o tom, že v době předsednictví Evropské unii mají naši zákonodárci jiné starosti, ale změna právního rámce pro podnikání v realitách je víc než nutná. V době, kdy stát ručí za bankovní vklady a kdy existují nejrůznější restrikce pro finanční instituce, mohou realitní firmy hospodařit s finančními prostředky svých klientů zcela bez dozoru státu a bez jakéhokoliv pojištění nebo složené jistiny.