Na začátku přelomových vynálezů nemusí být vždy léta systematického výzkumu v laboratořích. Někdy stačí náhoda nebo spíše všímavé pozorování přírody.

Foto: Miroslav Sedláček

Autor unikátní bezlopatkové turbíny, Miroslav Sedláček, není původní profesí technik, ale ekonom. K nápadu na vytvoření nového zdroje energie ho přivedlo pozorování víru na vodní hladině. Všiml si, že předměty se otáčejí na okraji víru v opačném směru než v jeho středu.

Tak vznikla turbína SETUR, jejímž základem je odvalovací tekutinový stroj, který pracuje na dosud nevyužívaném hydrodynamickém principu. Toto technické řešení je možné použít v mnoha oblastech, jako nejpřínosnější se zatím ukazuje využití pro vodní mikroelektrárny. Sedláčkův vynález totiž dokáže pracovat na velmi malých spádech od 0,6 metru a při minimálním průtoku vody od čtyř litrů za sekundu.

Miroslav Sedláček si nechal objev patentovat v Česku i v zahraničí. „Bez kladného výsledku patentového řízení nelze předem jednoznačně hovořit o tom, že ,moje konstrukce‘ je v celosvětovém měřítku unikátní a zcela nová,“ říká Miroslav Sedláček. Ani dokonalá patentová ochrana však nemusí přelomovému objevu zaručit cestu k širokému uplatnění. „Považuji komerční potenciál svého vynálezu za velký a prozatím nenaplněný. Utvrzuji se v tom především se svými spolupracovníky, protože oproti začátkům již dovedeme přesně určit, kde a proč může být takzvaný odvalovací princip našeho stroje využitý. Problém je ale v tom, že zcela nová řešení vyvolávají zákonitě určité pochybnosti,“ dodává Sedláček.

Právě jednoduchost a účinnost Sedláčkova řešení vyvolává někdy u potenciálních uživatelů nedůvěru. Uvnitř jeho stroje totiž protékající tekutina roztáčí rotor, který ale nemá žádné lopatky nebo podobné plochy, o které by se proudící voda opřela.

Na svém pracovišti na Katedře ekonomiky a řízení ve stavebnictví na Fakultě stavební ČVUT v Praze se nyní soustředí na použití miniturbín v takzvaném ostrovním provozu, kdy zásobují elektřinou určitou izolovanou oblast. A to nejenom na vhodných přírodních tocích, ale například také v areálech čistíren odpadních vod. „Vezmeme-li v úvahu, jak rychle klesá energetická náročnost například osvětlovacích těles, pak nám rozhodně stačí, když naše miniturbína poskytuje výkon okolo 80 wattů elektřiny. Za den jsou to 2 kWh elektřiny, které již umožňují noční osvětlení celého menšího objektu,“ popisuje Miroslav Sedláček jedno z možných využití svého objevu.