Ministr Pavel Dobeš (ten mladý, krásný z dopravy) měl prý v autě štěnici. Tedy štěnice, abychom jej neurazili jedním zvířátkem. Ke všem těm seznamům, odposlechům, diktafonům strčeným kdekoliv je to už snad jen taková drobná roztomilost.

Foto: Profimedia

Štěnice byly z řádu amatérských, velké jak mobilní telefon. Takové koupíte za pětistovku v bazaru… Hi-tech zařízení je impulzní, velké jak polovina krabičky od sirek. Najít se nedá. Nijak. Ministr měl dotyčné stádečko ve služebním voze. Přišlo se prý na ně tak, že vůz měl vadnou elektroinstalaci. Jak prohlásil kdosi, kdo tomu rozumí. Prostě se vybíjela rychle baterka i poté, co odpojili vše. Diletantismus se pozná.

Jak pravila moje kamarádka: ,,Když jsem slyšela ráno v rádiu, že Dobeš měl v autě štěnice, říkala jsem si, ježiši, chudák.“ Pak jí došlo, že není pokousaný. Jen odposlouchaný. Prý je namontoval řidič, který již nějaký odposlech prováděl pro Víta Bártu, a tak ho ministr vyhodil. Ne snad skrz štěnice, ale protože si s Dobešem prý ,,nerozuměli“. No jasně, fušera, který neumí do auta ani namontovat štěnici, aniž by vylikvidoval elektriku, bych vyhodila taky.

Proč si, krucinál, nemůžou najít někoho pořádného, kdo umí? A jak je to vlastně s umem samotného ministra? V autě prý Dobeš probírá a čte nějaké děsně důležité materiály. Čte si nahlas, protože neumí číst potichu? Pak tedy ten, co instaloval štěnice, věděl, že ministr si musí číst nahlas, protože jinak neporozumí textu? Nebo to předčítal svému řidiči, se kterým si posléze přestal lidsky rozumět? Chudák řidič. Možná také, že ministr je tak nudný, že bez štěnice nikoho nezajímal. Dost tragické zjištění. ,,Odposlouchávali mne, ale nic je nezaujalo.“ A tak si opomenutý a přehlížený ministr našel štěnici v autě sám. Na jeden den hrdinou zpráv. Alespoň na jeden den…. Zítřek, ten přinese něco úplně jiného… A nikdy neumírá.