Energetické společnosti zřejmě nikam s cenami ustupovat nebudou.

Dál budou využívat svého dominantního postavení na energetickém trhu, který ale není samoregulován tržním prostředím, protože to neexistuje. Ceny elektrické energie podle mého názoru vůbec nesouvisejí s výrobními náklady a jsou dány především převisem poptávky nad nabídkou a tvorbou nepřiměřených až nemravných zisků energetických firem. Situaci umožňuje skutečnost, že skutečný trh s elektřinou nefunguje a nebude fungovat do doby navýšení kapacit výroby elektrické energie.

Jestliže chceme docílit usměrnění chování energetických společností, zejména elektroenergetických a plynárenských, pak mezi nimi musí vzniknout skutečné konkurenční prostředí amusí být vytvořeny podmínky pro nové energetické investice. Pokud nebudou tyto podmínky splněny, měla by být cena elektrické energie a tím i zisk energetických společností regulována. Každé zdražení energií totiž zhoršuje konkurenceschopnost firem a záleží na konkrétním podnikateli, jak si s vysokou cenou energie poradí. Pozitivní na zdražování energií je motivace k jejím úsporám, což se v praxi většinou děje.

Finanční krize bezpochyby ohrožuje celá odvětví, která mají slabé postavení na globálním trhu, kde je pro ně smrtelně nebezpečné každé zhoršení podnikatelského prostředí. Ohrožen je prakticky celý výrobní sektor malého a středního podnikání, ale i služeb. Budoucnosti se obává velké množství firem. V oblasti úvěrů se však rodí nový problém v souvislosti s čerpáním finanční pomoci v rámci operačního programu nazvaného Podnikání a inovace. Způsob financování je zde zvolen jako následný, což znamená, že příjemce dotace musí mít zabezpečeno financování na celou akci, protože peníze dostane až po jejím dokončení a vypořádání.