To nejhorší z finanční krize snad již odeznívá. Americké banky budou pykat za své způsoby obchodování dlouhá léta. Úřady dál vyšetřují, co všechno bylo v posledních letech před krizí špatně. A ekonomové se zcela neshodují.

Autor: WSE

V roce 2007 praskla bublina na nemovitostním trhu. To vedlo k vysokému počtu nedodržení závazků z tzv. subprime mortgages. Špatné hypotéky způsobily pád investiční banky Bear Stearns v březnu 2008 a problémy dalších bank. Po pádu Lehman Brothers v září 2008 se krize už nedala zastavit.

Od tohoto momentu se však názory na krizi liší. Krize způsobená v podstatě jedním faktorem, tomu řada ekonomů nevěří. Bylo potřeba splnění několika dalších podmínek.

Sazby nebo regulace?

Řada analytiků například kritizuje bývalého šéfa Fedu Alana Greenspana. Konzervativní ekonomové mu vyčítají, že mezi lety 2003 a 2005 nechával úrokové sazby příliš nízko a dopustil růst inflace.

Liberální analytici se ve své kritice zaměřují spíše na Greenspanovu nechuť regulovat trh. Kvůli ní se ze zmatených inovací finančních produktů a nadměrného využívání pákového efektu stal smrtící jev. To si myslí i laureát Nobelovy ceny Paul Krugman: "Regulace neudržela tempo se systémem."

Vývoj neregulovaného trhu umožnil vytváření stále exotičtějších derivátů, např. CDS a CDO. Ty vnesly do systému do té doby nevídanou míru rizika. "Finanční inovace + neodpovídající míra regulace = recept na katastrofu," to je oblíbené vysvětlení příčin krize z úst současného šéfa Fedu Bena Bernankeho. Ten nevidí problém v nízkých sazbách, ale pouze v nedostatku regulace.

Bez vody (skoro) nejsou ryby

Kromě přímých příčin lze vysledovat i řadu dalších podpůrných mechanismů a podmínek, které umožnily vznik krize, případně zhoršily její průběh.

Více na Inwesticniweb.cz.