(reakce na článek v Profitu č. 1/2009)

V rozhovoru s předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martinem Pecinou jsem se zastavil nad větou: Zlobíme se, že má ČEZ 40 miliard zisku, ale že má 200 miliard investovat do rekonstrukce svých elektráren, je každému jedno. Nic proti uvedeným cifrám, ale zisk za jeden rok se více či méně každoročně opakuje a naznačená finanční potřeba na rekonstrukce není potřebou na jeden rok. Dále ČEZ investuje desítky miliard v zahraničí, jen pokud vím v Bulharsku, v Polsku a nyní se chystá opět na Slovensko. Jestliže náš stát drží u ČEZ více než 50 procent, pak jako majoritní akcionář může ovlivnit (ba i diktovat) i cenu elektrické energie směrem dolů, neboť ČEZ ji nejen distribuuje (byť ne v celém Česku), ale také vyrábí. ČEZ nemusí investovat za hranicemi, je to dost velká firma na to, aby dobře prosperovala jen v rámci Česka, protože zde ji žádná konkurence nemůže ohrozit; technické důvody pro rozšiřování ČEZ za hranice České republiky nejsou.

V souvislosti s uvedeným mě napadá i případ České pošty, která na jedné straně zdůvodňuje nutnost zvyšovat ceny svých služeb a tyto služby omezovat (viz nedávný, zatím odložený záměr rušení určitého množství pošt v menších obcích) a na druhé straně „prošustrovala“ 400 milionů korun nějakým nesmyslným investováním v Rusku či kde. Kdyby se tento „kšeft“ nedostal na veřejnost, už bychom měli všechny služby pošty od ledna 2009 zdražené; takto zůstalo jen u zdražení služeb balíkové pošty.

Záležitost „nemravných cen elektřiny“ podle mého názoru není tématem pro tento úřad. To je téma pro stát, pro vládu či příslušné ministerstvo. Že s tím stát nemá zájem nic činit, chápu. Dividendy od ČEZ jsou nezanedbatelnou položkou státních příjmů, která by zlevněním elektrické energie „pohubla“.