Platy manažerů, zejména těch státních, jsou vždy vděčným tématem diskuzí. Poslední příspěvek přidala minulý týden Hospodářská komora.




Ve svém průzkumu mezi členy došla k závěru, že drtivá většina podnikatelů je pro zveřejňování platů šéfů státní firem, ale proti této praxi u firem soukromých. Je to pohled očekávatelný a do jisté míry i logický. Leč má svá úskalí.

S páskou na internet

Státní firmy hospodaří s penězi daňových poplatníků, a tak je povinnost zveřejňovat platy nasnadě. Ale s cizími penězi hospodaří i soukromé firmy, jejichž akcie jsou obchodovány na burze, tudíž i jejich manažeři by měli mít svou výplatní pásku pověšenu na internetu. Tak je to nakonec upraveno i v řadě evropských zemí, o USA nemluvě.

Nakonec, před pár lety proběhl pokus prosadit do zákonů týkajících se kapitálového trhu povinnost zveřejňovat benefity manažerů obchodovaných společností pěkně jmenovitě a nikoli v jednom balíku, jak je tomu dnes. Pokus byl neúspěšný, protože vyvolal prudké protilobbování všech postižených.

Popravdě není divu. Míra závisti v české společnosti je zcela mimořádná, láká bulvární média ke skandalizaci slušně vydělávajících lidí a navíc schopnost policie ochránit majetky nabyté tvrdou prací je poměrně mizivá. A projevuje se někdy neuvěřitelným způsobem, jako v případě jednoho vysokého úředníka ministerstva dopravy, který se rozhořčoval, jak to, že on má jen sedmdesát tisíc, když šéfové jím řízených Českých drah mají takové platy. Skutečnost, že odpovědnost a výkonnost manažera a státního úředníka je neporovnatelná, mu vůbec nic neříkala.

Uvidíme, kolik berou

Přes to všechno nejspíše nazrál čas k nalití čistého vína a k přijetí pravidel, podle nichž budou manažeři veřejně obchodovaných společností a podniků s majetkovou účastí státu zveřejňovat jednou ročně své kompletní odměny. Uvidíme, zda třeba manažeři státních firem mají plat, který odpovídá odměnám za práci na této pozici u soukromých společností, a bude po skandálech.

Ale zároveň by měly všechny veřejně činné osoby deklarovat, že považují za zcela normální, když šéf firmy starající se o práci třiceti tisíc lidí a odpovídající za miliardové obchody bere měsíčně zhruba stejně jako fotbalista Tomáš Řepka za kopání do míče.