Už první propočty dopadů posledního vývoje ekonomiky ukazují, že se nová vláda bude muset hned od začátku pěkně činit a že to, co bude muset dělat opravdu, nebude populární. Eduard Janota má pravdu, že bude nutné podívat se trochu i na rozpočtové příjmy, stejně jako Miroslav Kalousek, který to komentuje tak, že větší roli hrají úspory a škrty.




Zdražování bude obtížné

Pokud bude nutné zvedat daně, tak je jistě první na řadě DPH, protože to je daň, která se nejsnáze vybere a výše jejího výběru je nejméně závislá na hospodářském cyklu. Lze jistě zvednout základní i sníženou sazbu a je také možné převést některé položky ze sazby snížené do základní. I malý pohyb daně přinese desítky miliard. Hrozba, že by zvýšení DPH vedlo ke zdražení, je spíše teoretická, protože v současné době růst cen citelně zpomaluje a ještě nějaký čas to tak vydrží. V této situaci mohou obchodníci zdražovat jen obtížně.

To druhá cesta, kterou Janota minulý týden navrhl, tedy zrušení stropů na zdravotní a sociální pojištění, rozhodně není dobrý nápad již v principu a navíc se může minout účinkem. Stropy existují v celé Evropě, a to v průměru na úrovni dvojnásobku průměrné mzdy. Naším čtyřnásobkem tak dřeme lépe placené zaměstnance z kůže znatelně víc, než je v kraji obvyklé, a zrušení stropů by znamenalo, že se od nás budou stěhovat pryč pracovní místa vyžadující vysokou kvalifikaci a s nimi půjdou i pracovní síly i se svými platbami pojištění. A k čemu nám jsou různé montovny pro lidi bez kvalifikace, vidíme v této krizi jistě více než dobře.

Zbytečná milionářská dávka ve volebním programu Podobný efekt nakonec má i již známá milionářská dávka obsažená ve volebním programu sociální demokracie.

Bez zásadního přehodnocení mandatorních výdajů ale žádné zvýšení daní nic neřeší a za dva tři roky můžeme být tam co dnes. A škrty by měly dělat alespoň dvě třetiny dodatečných rozpočtových zdrojů, tak jak to sliboval Bohuslav Sobotka ve své reformě v roce 2003. Nikdy to nesplnil, a právě proto je dnes státní kasa takhle děravá.

První na řadě bude evidentně podpora stavebního spoření, která stojí kolem patnácti miliard ročně. Ale nezbude, než se podívat i na další, citlivější výdaje. Například na mateřskou, která je u nás asi nejvelkorysejší v Evropě.