Kapitulant Kalousek

Jeden už si zvykl na to, že o skutečné reformě veřejných financí toho současná vláda více namluví, než skutečně udělá. Alespoň malým pozitivním výsledkem mělo být zjednodušení daňového systému a zrušení některých neopodstatněných feudálně socialistických výhod určitých sociálních skupin. Nicméně, i v tomto se zřejmě to hlavní nezmění. Stravenky a různé režijní výhody, na které dosáhnou pouze vyvolení, tak nadále budou trávit daňové studně. Stačilo, aby si odboroví vyděrači trochu zadupali a ministr financí svěsil ohon. Pro opravdu liberálního voliče je to další špatná zpráva o reformní úrovni Topolánkova kabinetu. S nostalgií a závistí tak může vzpomínat na takové politiky, jako byla Margaret Thatcherová či Ronald Reagan, kteří se svou vizí šli s odboráři do střetu a kterým současní čeští politici nesahají ani po kotníky.

Jistota nejistého

Jedinou jistotou je změna, říkají stoupenci východní filozofie. Demokratické státy však svým občanům jistotu garantují. Zásada právní jistoty je obecný princip, jehož dodržování vyžaduje i naše Ústava. Díky tomu by naše zákony (i z nich vyplývající práva) měly být stabilní, jednoduché a předvídatelné. Jinými slovy – lidé by měli mít jasno v tom, co mohou od státu čekat.

Jenže tu zásadu nelze chápat jako absolutní. Není bezbřehá. Zákony se mění jako počasí. Mění se proto, že ani svět nezůstává stejný. Někdy nás to stojí peníze, ale přesto je lepší se s tím smířit. Nutnost dodržovat zásadu právní jistoty by měla garantovat, že ve společnosti nebude docházet ke zjevným nespravedlnostem. Jistota jako taková je však pouhá iluze – tedy se dvěma výjimkami – smrtí a konstantní povinnosti platit daně.